Několik osobností jsme požádali o odpověď na otázky: „Co pro vás znamená Bílá věž? Jaký k ní máte vztah?“ 

Oldřich Vlasák poslanec Evropského parlamentu a předseda Svazu měst a obcí ČR

„Bílá věž se stala symbolem Hradce Králové, neboť se jedná o skutečnou dominantu města – města pod Bílou věží. Bílá věž pomáhá  lidem v orientaci, v tomto směru jsem pragmatik. Určitou zvláštností je to, že velká ručička na věžních hodinách je vyměněna za malou hodinovou  ručičku. Nejkrásnější pohled na Hradec Králové je právě z Bílé věže. Tomuto úchvatnému pohledu se vyrovná snad jen možnost zhlédnout město z okénka letadla či helikoptéry, ovšem pro většinu z nás je daleko dostupnější právě výstup na tuto věž a postupné objevování a obdivování Gočárova pojetí městských okruhů a radiál ze všech čtyř světových stran. Před očima se nám otevře ojedinělá koncepce řešení výstavby města známým a uznávaným architektem. Dnes navíc můžeme obdivovat také nově zrekonstruovaný pivovar – přímo pod námi se nám naskytne zajímavý pohled  na nově vzniklé náměstí Regiocentra – Nového pivovaru.“ 

Otakar Divíšek  primátor města Hradce Králové

„Bílá běž je symbolem města. Každý, kdo do města přijíždí, ji vidí už z dálky. Je vidět ze všech možných směrů. Poprvé jsem ji zaregistroval již v dětství, kdy jsem na ni vyšel se třídou na základní škole. Měli jsme velice dobrou paní učitelku, která s námi tehdy všechny schody vyšlapala. Tenkrát jsem se z věže podíval poprvé. Bílá věž je jedním z vyhledávaných turistických míst ve městě. Myslím si, že každý, kdo v Hradci Králové žije, ji vnímá jako symbol města – stojí hned vedle katedrály. Je dílem předků. Osobně cítím velkou úctu k těm, kteří Bílou věž postavili.“

Miroslav Franc  ředitel Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti s.r.o.

„Co pro mne znamená Bílá věž? Bezesporu kus mého života. Když jsem v roce 1991 přišel do Hradce Králové a nastoupil do funkce ředitele Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, tak to bylo v době, kdy probíhala poslední rekonstrukce Bílé věže, která byla poznamenána problémy s dodavatelem stavby. Dokončení rekonstrukce tedy patřilo k prvním velkým výzvám a úkolům v mé nové práci. S Bílou věží jsou ale spojeny i další významné okamžiky mého života. Měl jsem totiž tu čest podílet se na realizaci myšlenky obnovení zvonění na zvon Augustin. Přes obrovské problémy s citlivým přístupem ke zvonu jako k významné historické památce a technickými složitostmi souvisejícími s impozantní váhou zvonu to byla práce, která mě nesmírně naplňovala. Uvědomoval jsem si, že se nejenom dotýkám významné části historie města, ale že se zároveň podílím na psaní historie nové. Měl jsem potom možnost být i přítomen při zvonění na zvon Augustin a je to pro mne jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Při své práci často cestuji, a když se vracím, tak první, co i z dálky vidím z Hradce Králové, je Bílá věž. Pro mne je to i symbol domova a jakési jistoty, protože pokud vidím Bílou věž, tak je vše na svém správném místě - věž, město, ale i má rodina, přátelé, práce a vše, co k životu dnešní doby patří. Přál bych si, aby Bílá věž byla podobným symbolem i pro další generace Hradečáků a zajímavým místem pro návštěvníky Hradce Králové.“

Martin Soukup  náměstek primátora města Hradce Králové

„Bílá věž je symbolem našeho města. Byla dlouhé roky jen věží, rozhlednou, tichou. Téměř každé město má nějakou tu věž. Hradec není jediný a vůbec věží jedinečný. A přeci je to skvost. Svoji donedávna téměř neznámou pamětí se probudila k životu. Její srdce po desítkách let začalo opět bít. Vdechli jsme jí nový život. Už to není jen obyčejná věž. Začíná přitahovat. Když se jí rozezní srdce, běhá mráz po zádech. Dnes už ne zděšením, že se něco děje, někde hoří, táhnou vojska - jako v daleké minulosti, kdy jí ještě srdce tlouklo. Dnes úctou a pokorou, že vydržela. Že rozdává radost a hrdost. Že žije s námi. A já mám velkou čest, že mohu žít s ní.“

Dominik Duka  biskup královéhradecký

„Jako Hradečáka mě Bílá věž svou výškou vždy přitahovala. Prvně jsem se ji pokoušel zdolat ještě jako předškolák, ale snaha spočítat schody přišla vniveč, neboť jich bylo pro pilného předškoláka tolik, že jsem asi po dvaceti schodech se svými schopnostmi skončil. Silueta Bílé věže se ovšem stala příslovečnou pro vážná napomenutí ze strany rodičů i školy - tragická událost o seskoku mladé dívky (vždy si na to vzpomenu při návštěvě pouchovského hřbitova) byla dávána jako odstrašující příklad dětem, když jsme se chtěli zachránit výmluvou, že ten či ona to nebo to dělají také. Pak jsme obdrželi kárající odpověď: „Chceš jako ona... taky skákat z Bílé věže?“ A tak možná Bílá věž v našem dětství převzala úlohu Pražské brány po jejím zboření - heslo na jejím štítě totiž vyzývalo k pravdivosti a odpovědnosti. Nevím, zda Bílá věž nezapomíná v mém pozdějším věku na tuto svou úlohu vůči nám - obyvatelům Hradce Králové.“