Historie 

Dne 7. června 1574, za primase Martina Cejpa z Peclinovce, byla z milodarů obyvatel uprostřed západní strany Velkého náměstí v Hradci Králové zahájena stavba Bílé věže. Během následujících šesti let nad čtvercem 10 x 10 metrů a na základech vyrostla 48 metrů vysoká věž z hořického pískovce.

Pak následovala stavba střechy, která několikrát změnila tvar i barvu. Svítívala mědí, bývala bělošedá nebo zelená. Každou změnu pochopitelně přijímala veřejnost s krajní nevolí. Poslední přeměna tvaru přidala roku 1840 věži 20 metrů výšky.

V květnu roku 1581 byl slavnostně zavěšen do 4. patra věže impozantní zvon Augustin, vysoký 169 cm a široký 206 cm, který ulil již roku 1509 na náklad obce a měšťanů hradecký zvonař Ondřej Žáček. V Čechách ho velikostí předčí jen svatovítský zvon Zikmund.

Hradecký zvon před umístěním na Bílou věž hlaholil 72 roků v nízké dřevěné zvonici na hřbitově u kostela sv. Ducha. Protože do věže udeřil blesk, začalo vedení města pátrat po příčině. Zjistilo se, že zvon s největší pravděpodobností nebyl posvěcen, což tedy na žádost městského magistrátu učinil roku 1705 biskup Tobiáš Jan Becker.

Roku 1585 začal na Bílé věži Hradečanům odměřovat čas orloj. Zhotovil ho hodinář Vavřinec z Nového Města pražského.

Dne 1. října 1829 byl uveden do chodu nový orloj, který zkonstruoval a ručně zhotovil Josef Božek, mechanik a hodinář stavovského polytechnického ústavu v Praze. Stroj s kyvadlem dlouhým 440 cm ovládal 4 ciferníky o průměrech 600 cm, každý s minutovou rafií dlouhou 336 cm, hodinovou 260 cm a s číslicemi vysokými 80 cm. Odbíjel hodinové čtvrti a opakoval i hodiny.

S hodinami na Bílé věži byly odjakživa potíže. Dlouhých 238 let, až do roku 1829, měly takzvaný celý neboli český ciferník, rozdělený na 24 hodin. První hodina na něm začínala západem slunce. Koncem 19. století se už silně zpožďovaly, v roce 1923 je zastavil blesk. V roce 1929 polámala vichřice rafie.

Také věž si občas vyžádala opravu. Jednu takovou nařídilo 13. září 1836 pražské zemské gubernium. Mimo materiál, o kterém se předpokládalo, že bude obcí věnován, činil rozpočet na opravu 1380 zlatých konvenční měny. Tehdy vznikl spor mezi městem a katolickou církví o to, kdo opravu zaplatí. Ukázalo se, že není jasné, kdo je vlastně majitelem Bílé věže. Mluvčí církve, děkan Valenta, tehdy poukázal, že Bílá věž nebyla postavena k náboženským účelům, že je ozdobena znaky a heslem světských vrchností, že stavebně nesouvisí s katedrálou sv. Ducha, že má funkci městské hlásky, že je trvalým obydlím hlásného, kterého platí obec, že obec zajišťuje chod orloje, že věž byla postavena městem téměř o tři století po sv. Duchu. Gubernium po dvouletém sporu rozhodlo 22. října 1838, že Bílá věž patří městu, a to že tedy zaplatí opravu. Ale protože za zvonění Augustinem plynou poplatky nikoli do městské, ale zádušní pokladny, má se církev na opravě finančně podílet. V roce 1936 napsal městský tajemník právní rada L. Domečka, že zvon Augustin je zapsán v inventářích jako majetek sv. Ducha a že již kronikář, jezuita Fr. Švenda (1741-1822) nazývá Augustina jeho klenotem.